Rychta Karlovice - Zřejmě opravdu poslední šance na obnovu před jejím zánikem

Jedním ze zajímavých objektů, na kterém v poslední době pracuji, je bezpochyby rychta v Karlovicích (Vrbno pod Pradědem). Téměř zapomenutý, ale rozhodně nepřehlédnutelný objekt je jedním z nejstarších v Karlovicích a zřejmě by ho nikdo na kulturní památku neodhadoval. Není se také čemu divit. Vzhled objektu je fascinující, a to doslova. Ze své pozice mohu určitě konstatovat, že nejvyšší míru zavinění jeho dnešního stavu nese lidský faktor.

Historie této budovy je datována do 17. století, přičemž samotná obec Karlovice vznikla až v 18. stol. Na tomto území byl ale život velmi pestrý. Okolo roku 1679 zde existovalo dle záznamů už 32 domů (údajně usedlostí zaměstnanců železných hamrů) a jedním z nejvýznamnějších objektů byla právě usedlost správce hamrů. Dnes z této usedlosti zbyla budova rychty. K usedlosti údajně patřilo poměrně velké množství půdy, hospodářské budovy. Hospodařilo se tam poměrně velkou dobu, vystřídalo se několik majitelů. Kolem r. 1745 došlo k větší přestavbě a těsně poté usedlost povýšila na dědičnou rychtu. Zápisky z počátku 19. stol. o rychtě informují o dvorech, stájích, stodolách, šenku, řeznictví a pozemcích, taktéž o zajímavé vybavenosti usedlosti (kolovraty, kočáry, mnoho náčiní pro zemědělské potřeby, provoz domácnosti). Nezaostával ani interiér, dle zápisu inventář uvádí nadstandardní předměty. Objekt přežil různé události napříč staletími, vystřídalo se v něm několik majitelů, hojně se zde hospodařilo, obchodovalo a vše skončilo odsunem posledních vlastníků v roce 1945. Tady skončil "život" a začíná úplně nová éra obdivuhodné usedlosti.

Odvaha pár jedinců z Hnutí Duha Jeseníky o záchranu budovy nakonec vyvrcholila až k jejímu zakoupení. Z pohledů a názorů mnoha statiků by byl verdikt jasný - DEMOLICE. Náhody neexistují a k tomuto projektu jsem se dostala já. S novostavbami si člověk obvykle poradit dokáže, ať se jeví jakkoliv složité a progresivní, ale rychta je rozhodně tzv. "statikova výzva". Když jsem procházela objekt a přemýšlela, co s tím, nedokázala jsem se divit, jak je možné takovou budovu nechat dojít až sem ...

Je to fascinující, doslova.. a to jsem ještě nebyla uvnitř. Vcházím s trochou odvahy, protože jsem tam byla sama. Pokud by někdo z Vás měl chuť se tam vydat, rozhodně to nedělejte sami. Neříkám to jen tak, to asi nemusím vysvětlovat. Ok, takže uvnitř je to ještě zajímavější... Každá místnost má své kouzlo.

No a jdeme na střechu. Schody vypadají, že by mě ještě mohly unést. Krov je opravdu nádherná tesařská práce, pozůstatky původní dřevěné krytiny, volská oka, krásné vazby, půdní světnice, a za rohem další překvapení...

A teď vážně - opravdu se pokusíme to zachránit. Pokud si myslíte, že jsme šílení, odvážní, potrhlí či cokoliv, je to asi pravděpodobně nejbližší výraz blízký realitě. Jestli máte podobné vlastnosti jako my a cítíte, že je Vám to blízké, jste na akci vítáni jakkoliv - osobní podpora, finanční, fyzická (práce, dobrovolnictví). Ozvěte se :-) a pojďte do toho s námi. Tohle je rozhodně zážitek.

Fotodokumentace vlastní.Literatura a zdroje:
PESCHKE A., Karlstahl, Ein geschichtliches Entwicklungsbild, Freudenthaler Ländchen 1936
KOUŘILOVÁ M., HÁJEK V., Zapomenutá rychta v Karlovicích ve Slezsku, Sborník NPÚ v Ostravě, 2006